Dušan Vančura

Dušan Vančura (9. prosince 1937 Užhorod – 16. dubna 2020 Jindřichův Hradec) byl český zpěvák, kontrabasista, textař, hudební aranžér a překladatel, původním občanským povoláním inženýr-elektrotechnik.

Narodil se v Užhorodě, dětství prožil v Dačicích, kde jeho otec soudce dostal po nuceném odchodu z Užhorodu (důsledek Mnichovské dohody) místo, a v Pelhřimově. Ještě v Dačicích začal chodit na hodiny klavíru, a pokračoval i v Pelhřimově (prof. V. Nouza a prof. Emil Snížek). Jako gymnazista v Pelhřimově také složil své první písničky a oblíbil si symfonickou hudbu.

Jako inženýr elektrotechnik 25 let pracoval ve výzkumu počítačů. V letech 1955–1982 byl členem Vysokoškolského uměleckého souboru (VUS). Ve studiu klavíru pokračoval soukromě u profesora pražské konzervatoře Oldřicha Kredby. V mládí hrával závodně tenis.

Od roku 1964 spolupracoval se skupinou Spirituál kvintet, jejím stálým členem se stal v roce 1969, a koncertoval s ní až do své smrti. Krátce také působil ve skupině Brontosauři.

Roku 1998 se natrvalo usadil v Mirochově, kde žil s manželkou Zuzanou a dvěma syny (Dušan – 2001 a Petr – 2002). V Chlumu u Třeboně vedl dětský sbor Sejkorky; pro tento sbor napsal do roku 2013 dvacet textů písní, včetně vlastních překladů. Se svou ženou Zuzanou, Magdalenou Jungwirthovou a Štěpánem Štruplem obnovil svůj vokální soubor Antikvartet, který zpívá mimo jiné i některé staré písničky Spirituál kvintetu.

Dva Vančurovy texty ''Lítáte v tom'' a ''Rozpomínání'' zhudebnil Jiří Pavlica a s Hradišťanem je nahrál na album ''Vteřiny křehké'' (2014).

Dušan Vančura zemřel 16. dubna 2020 na zánět zubu. V souvislosti s probíhající pandemií covidu-19 raději nešel k lékaři a zánět se mu nakonec rozšířil, což vedlo k sepsi organismu, na kterou zemřel.

Manželka Zuzana Vančurová týden po jeho úmrtí odmítla, že by hlavním důvodem, proč Vančura nešel k lékaři, byl strach z probíhající pandemie: „Stala se z něj oběť koronavirové situace, ale tak to není. Ano, bolel ho zub a nikam s tím nešel, náš zubař neordinoval, protože byl sám hospitalizován. Ale on by stejně nikam nešel kvůli zubu. Vzal si brufen a chtěl to zvládnout sám, jako vždy, když mu něco bylo. Nebyl zvyklý obtěžovat ostatní se svými problémy a nikdy se ničeho NEBÁL. Současná situace ho ovlivnila jen v tom smyslu, že viděl všude komplikovaná opatření a byla to pro něj dobrá záminka, aby to ještě odložil. A když jsem ho vezla do nemocnice o tři dny později, hrnul se za volant, že bude řídit a s obtížemi mi otevřel pravé dveře. Po vstupním vyšetření ho položili na lůžko a odvezli, ještě mi do dlaně vložil svůj snubní prstýnek a už jsem ho neviděla...“ Získáno z Wikipedie